Švec nad lékaře

Jsem plný invalidní důchodce, který se několik let nebyl schopen téměř vůbec pohybovat. Ne, že bych nenavštěvoval lékaře, ale diagnóza „Gangréna" mluví za vše. Pět let mi neustále někdo vyhrožuje amputací nohou. Nedal jsem se. Po zápalu plic a těžkých zánětech v hrudním koši, kdy jsem byl na pokraji (nebo konci) života jsem se rozhodl, že ležet znamená umírat. Pořídil jsem si rotoped, pružiny a začal cvičit. Za 7 měsíců jsem byl schopen vyjít z domu. Zprvu jen kousek, ale snažil jsem se. Pak jsem ještě dostal psychickou vzpruhu a stav se rychle zlepšoval.
  V listopadu loňského roku mi na ortopedii FN Plzeň doporučili jako jediné možné řešení zhotovení speciální obuvi a vypsali mi poukaz. I s otevřenými defekty na nohou. Jenže v té době jsem měl problémy sedět, natož chodit. Po pár měsících jsem si do hadrových kanad vsunul fotbalové chrániče. Zpevnil si rozpadlý kotník a začal pomalu s chůzí mimo domov. Nechal jsem si vyrobit ortézu, abych nohám ulevil i doma. Pak následovala přihláška do autoškoly, zaregistrování se na úřadu práce za účelem zvyšování vzdělání. Snaha o to, nebýt závislým na jiných, ani na invalidním důchodu.
  Nyní nastal čas na onu obuv. Kontaktoval jsem svou lékařku, dostal od ní informace, zavolal na odbornou firmu. Provedl osobní návštěvu a domluvil si změření nohou v Plzni. Poukaz na ortopedickou obuv mi vyplnila chirurgická ambulance v Klatovech. Vybaven tímto dokladem jsem vyrazil do Plzně. S očekáváním jsem vstoupil do čekárny odborné firmy OBORT pana Švarce. A je tu problém Poukaz z chirurgie neplatí. Musí být z ortopedie. Co na tom, že na ortopedii o mně nic nevědí, ale na chirurgii jsem strávil celkem 90 dní. Jedenáctkrát jsem byl na operačním sále. Nu nevadí. Nevzdávám se tak lehko. Nastartoval jsem francouzské hole a vyšplhal se do, pro invalidy naprosto nevhodné, tramvaje. Ujel jsem pár stanic č.4, přestoupil na č.1 a nakonec na autobus. Vstoupil jsem do pavilonu „C". V příjmových informacích mne pro kvalitnější informace poslali na úrazovou ambulanci a odtud do pavilonu „D", 9 patro, ortopedická ambulance. Po dvou hodinách v zaplněné čekárně jsem byl majitelem čerstvého poukazu na zhotovení ortopedické obuvi. Opět jsem použil „nekomplikovanou městskou dopravu a vrátil se do firmy OBORT. Zde jsem byl polit ledovou vodou.
 Obuv mi neudělají, protože nemám zavřené defekty na nohou. Mám dvě další hodinky počkat na šéfa firmy pana Zdeňka Švarce, který rozhodne. Rozhodl !! Neudělají. Podle něj bych si mohl nohy ještě více poškodit a to až k amputaci, kterou mi stejně lékaři vyhrožují celých těch pět let. Švec nad lékaře.
  Ale nějak jsem se v tom souboji kompetencí ztratil já. Poradit nikdo neumí. Jak mám dělat autoškolu bez bot?, Jak mám docházet do školícího programu bez bot? Jak si mám nakoupit bez bot? A jak mám vlastně žít bez bot????
  Mám se vrátit do postele a ztrácet naději, že ještě někdy budu žít? Mám si rovnou nechat ty nohy uříznout a požádat o invalidní vozík. Tam snad problémy nebudou. A kdo je tady ten důležitější. Švec, lékař, nebo já pacient.
                                                               14.9.2010  Radek Sedláček - invalida